Petr Bátor Blog - Můj život v Praze

Občas jsem si říkal, proč se v klášterech nosí dnes již tak nepraktické hábity. Tady v komunitě sice nemáme žádné hábity, jako třeba u Františkánů, atd. Přesto nemůžeme nosit, co chceme. To, že si na sebe sestry nemůžou vzít nějakou mini sukýnku, nebo abychom se mi bratři venku producírovali bez trička, to jsem docela chápal, ale nechápal jsem například, proč nemohou nosit sestry kalhoty. Ano, čtete dobře, sestry v této komunitě v kalhotách takřka nevidíte. Nechápal jsem proč, když při některých činnostech je sukně naprosto nepohodlná a nepraktická. Je pravda, že v některých případech si kalhoty vzít můžou, např. při práci, která tento oděv vyžaduje. Ale jak jsem již řekl, je to opravdu ojedinělé. Co se ale jednoho dne nestalo. Jedu si takhle po dvorku s kolečkami (káry, či tačky – nevím, jak tento pracovní nástroj v různých krajích nazýváte) a najednou jsem se zděsil. Na druhém straně dvoru (je opravdu velký a já neměl brýle) stál Alejandro. Vylekal jsem se proto, že se měl vrátit ze Španělska až večer a já mu během dneška chtěl vyrobit dáreček na přivítanou a ještě jsem ho neměl. Když jsem se ale blížil k němu, něco mi nehrálo. Výškou i barvou pleti by to Alejandro mohl být, ale stále mi jaksi neseděli ty tělesné proporce. Když jsem se ještě více přiblížil skoro mi kolečka vypadly z rukou. Ta osoba na druhé straně dvorku totiž nebyl Alejandro, ale Sisi. Již jsem vám o ní něco málo psal. Je to asi 24 letá dívka z Indie, která přišla do místní komunity, aby poznala zasvěcený život, kterým se z největší pravděpodobností sama vydá. To že je poměrně hezká jsem věděl už hned na začátku. Je štíhlé postavy, má hnědé oči a dlouhé černé vlasy (skoro až k zadku, které si každý den zaplétá do takového speciálního copu, který po své délce několikrát mění styl zaplétání a pozor - nepoužívá žádnou gumičku, vše zaplétá a zavazuje pouze pomocí svých vlasů). Tohle všechno jsem viděl již od prvního dne, co jsem ale opravdu neznal, byly její tělesné proporce, jelikož nosí každý den jejich typický Indický oděv, což jsou kalhoty, kterých jde vidět asi jen 10 centimetrů jelikož na nich má jakoby šaty, pásek a nahoře ještě takovou blůzičku. Těžko se mi to popisuje, pokud se mi jí podaří vyfotit, ukážu vám to na fotce. Každopádně v tomto „hábitu“ by se schovala i velryba. Jenže najednou naproti mně stála oblečená v kalhotách a tričku. Navíc vzhledem k tomu, že ona sama toto oblečení nevlastní a ostatní sestry jsou trošku jiných proporcí měla všechno oblečení min. o dvě čísla menší takže výsledný efekt byl ten, že to úplé oblečení přesně kopírovalo křivky jejího těla, které byly opravdu úchvatné. Byla totiž opravdu štíhlá, měla typickou postavu „přesýpacích hodin“, úplně ploché břicho, a malý pěkný zadeček. Skoro mi až slina ukápla a když kolem mě prošla a popřála mi krásné ráno, nebyl jsem ani schopný říci „Ciao“. Když zašla za roh, takže už jsem na ni opravdu neviděl, těžce jsem polkl slinu a v tuto chvíli mi naprosto došlo, proč v této komunitě, kde žijí bratři i sestry dohromady (samozřejmě každé ve svých klauzurách) nesmějí sestry nosit kalhoty. Trošku mi i bylo líto, že taková krásná holka chce vstoupit do komunity, ale na druhou stranu jsem si říkal, že je to dobře, jelikož Indie je opravdu hodně, hodně daleko a tak aspoň nemusím zatěžovat hlavu, co by bylo, kdyby bylo… a stejně ať chci nebo ne, mám v srdci ještě stále někoho jiného. Na druhou stranu si zas říkám, že by Kubík měl zajímavé prázdniny, týden v Německu, týden v Indii, že Segra?!